Svatá Cecilie

Ve skutečnosti o ni víme jen velmi málo, patří k nejznámějším a nejctěnějším mučednicím z dob římského pronásledování křesťanů, svatá katolické i pravoslavné církve. Žila v Římě pravděpodobně 2. až 3. století

Podle legendy pocházela  ze starého římského senátorského rodu Ceciliů. Již v mládí se stala horlivou křesťankou. Nosila sice šaty odpovídající vznešenému stavu, ale pod ně si oblékala žíněnou košili. Nepotrpěla si na zábavy, ale učila se hudbě a zpěvu, aby takto mohla chválit Boha. Zavázala se slibem věčného panenství.

Rodiče jí podle zvyku vybrali ženicha přiměřeného postavení, nehledě na to, že se jedná o pohana. Jako u poslušná dcera přistoupila ke svatbě s Valeriánem. Cecilie prosila anděly o přímluvu, aby si uchovala panenství i přesto že vstoupí do stavu manželského. Po svatbě oznámila manželovi, že jejím vyvoleným chotěm je Ježíš Kristus a ten jí dal za strážce anděla, který střeží její tělo. Pokud by snad chtěl její panenství porušit, bude andělem zahuben. Valerius byl pohan a nechtěl Cecilii uvěřit, když žádného anděla neviděl. Cecilie mu vysvětlila, že i on anděla uvidí, když uvěří v Boha, Ježíše Krista a dá se pokřtít. Po obřadu poslala, na pokyn anděla, svého novomanžela ke třetímu milníku na apijskou silnici, kde jej papež Urban pokřtil. Valerián, hned poté co se jako křesťan vrátil, měl společně s Cecilií vidění vznášejícího se anděla, který oba novomanžele korunoval růžemi a liliemi. Valerián souhlasil, že s ní bude žít bez porušení jejího panenství. Brzy se také na víru obrátil Valeriánův bratr Tiburtius. Všichni tři se stali horlivými křesťany, kteří štědře rozdávali almužny a pohřbívali křesťany, kteří položili za víru život. Proto byli zajati a za pevnost ve víře odsouzeni římským prefektem Turciem Almachiem k smrti v gladiátorské aréně. Oba bratři byli jako šlechtici sťati mečem. Cecílie po jejich smrti, před vlastním zajetím, věnovala svůj dům římské církvi. Před prefektem pak slavnostně vyznala svou víru a byla odsouzena k smrti udušením v lázni ve vlastním domě. Pokus o tuto popravu přežila, proto popravčí dostal příkaz setnout jí hlavu. Třemi sečnými ranami zasáhl její krk a přestože ještě žila, zanechal ji pomalu umírat. Papež Urban I. (?) její tělo pohřbil v Kalixtových katakombách vedle papeže a biskupů.

Podle legendy byla Cecilie umučena v roce 230 za panování císaře Alexandra Severa, to si protiřečí, neboť podle historiků za císaře Alexandra Severa velké pronásledování nebylo. Podle novějšího bádání se tak muselo stát ještě za panování císaře Marka Aurelia, tedy kolem roku 170.

Dům mučednice papež Urban I. posvětil jako kostel a o sto let později zde byl vystavěn skutečný chrám. Když byly v roce 822 byly v katakombách znovu nalezeny ostatky světice, nechal je papež Paschalis I. přenést do kostela sv. Cecílie a tam pochovat.

Sarkofág sv. Cecilie byl v kostele ojeven během restaurátorských prací v roce 1599. Průzkum sargofágu rozhodnutím papeže Klimenta VIII., provedl kardinál s církevním historikem Baroniusem. Otevřeli v něm uloženou truhlu z cypřišového dřeva a v ní se nacházelo nezetlelé tělo mučednice. Nespočívalo naznak, jak bývá obvyklé, ale uložené na pravý bok. Pokrýval je hedvábný závoj, jenž byl ještě potřísněn krví. Šaty Cecílie byly protkány zlatými nitkami. Baronius napsal: "Působila dojmem, jako by spala, spíše než jako mrtvé tělo." Byl povolán sochař Stefano Maderno, který tělo mučednice tak, jak bylo nalezeno nakreslil a později podle této kresby vytvořil mramorovou sochu. Nález potvrdil její mučednickou smrt.

Patronka: duchovní hudby, muzikantů (varhaníků), zpěváků, básníků, řemeslníků zhotovujících hudební nástroje a slepců

Atributy: věnec z lilií (příp. i z růží), meč či sekera, palma, varhany či jiné hudební nástroje

Památka 22. listopadu