Svatá Notburga

Notburga se narodila r. 1265 v Rattenbergu v Tyrolích na území Rakouska. Rodiče žili v chudobě, otec byl kloboučníkem. V rodině panovala křesťanská výchova a Notburga byla od dětství vedena k poctivé práci, zbožnosti a k dalším ctnostem. Byla vychována k poslušnosti, pokoře a vlídnému postoji ke všem lidem. Proto se v obci stala brzy oblíbenou. V 18 letech, údajně po smrti rodičů, vstoupila do služby na hradě pánů z Rattenbergu.

Hrabě Jindřich I. i jeho manželka si zbožné služky vážili a píše se i o jejich laskavosti.  Notburga měla srdce plné milosrdné lásky k chudým a vždy jim rozdala, co na sobě ušetřila. Časem jí bylo svěřeno hospodaření na hradě a dovoleno rozdělovat přebytky jídla po stolování mezi chudé. Dobrá služka přitom rozdávala i co sama vydělala. K almužnám přidávala s láskou i zbožná napomenutí. Po šesti letech však  hrabě zemřel a brzy ho následovala i jeho žena. Jejich úmrtím končilo na hradě příjemné období.

Syn Jindřich II. nedal na rady své matky a nepozoroval, že práce Nortburgy spojovaná s modlitbou a milosrdnými skutky přináší požehnání. Nechal se ovlivňovat svou manželkou Otýlií, která byla ženou tvrdého srdce. Na Notburgu byla zlá a ukládala jí těžké a zbytečné práce. Zbytky, které dříve dostávali žebráci, musely být z jejího rozkazu házeny prasatům. Notburga se proto postila a chudým nosila z vlastního přídělu. Otýlie se to dozvěděla, popudila Jindřicha II. proti služce a ten ji podle legendy zastihl s pokrmy v zástěře na cestě k chudým. Po nařízení "otevřít zástěru!" viděl jen třísky a louh. Nechal Nortburgu pokračovat v její cestě a Otýlii poinformoval o výsledku své kontroly. Služka po návratu zakusila zlobu své paní, která jí vyčítala zesměšnění Jindřicha II. a dala jí výpověď ze služby. Nortburga zachovávala při všech křivdách klid a nenechala se vydráždit ani k odvetným myšlenkám. Svědčí o tom skutky lásky při náhlém závažném onemocnění Otýlie. Notburga ji trpělivě s laskavostí ošetřovala, modlila se za ni a před smrtí ji přivedla k přijetí svátostí. Pak teprve opustila hrad.

Odešla do služby k statkáři v Ebenu (odtud její přízvisko Ebenská), od něhož si vyžádala příslib, že "po klekání," kterým začíná sváteční den, nebude muset již konat žádné práce a
bude se moci věnovat modlitbě. V době žní statkář nařídil dožnutí zbývající části pole a Notburze bránil odejít na modlitby do kaple sv. Ruperta. Ta, podle legendy, pozvedla srp a řekla: "Bůh budiž soudcem mezi mnou a tebou!" Načež její ruka zanechala srp, navzdory přitažlivosti, viset ve vzduchu. Zpráva o tom, že zavěsila srp a odešla na modlitby, se později uchovávala na desce v jí zasvěceném kostele a srp se stal jejím hlavním atributem.

Zatím se situace na Rattenbergu změnila. Jindřich II. se dostal do války proti vlastnímu bratru a zchudnutí se všemi bolestmi, které způsobila válka, považoval jako trest za provinění, kterých se s Otýlií kvůli lakomství dopouštěl. Oženil se s Markétou z Hoheneggu, ale  postrádali služku, s níž odešlo z domu požehnání. Markéta si Notburgy vážila. Vyhledali Notburgu v Ebenu a přivedli zpět na Rattenberg. Jindřich ji svěřil správu hospodářství. Notburga  s nimi žila až  do smrti a pomáhala jim s výchovou dětí.

Zemřela 13. září 1313 a byla pohřbená v Ebenu. Tam ji dle přání odvezlo spřežení bez vozky, které se zastavilo u její oblíbené kaple sv. Ruperta. V roce 1434 zde byl postaven chrám, který byl zasvěcen této služce. V roce 1718 byly její ostatky údajně se svolením papeže přeneseny do chrámu. Její kult byl 27. 3. 1862 potvrzen papežem Piem IX. a v následujícím roce schváleno jeho šíření, údajně ještě omezené. Nešlo sice o kanonizaci, jak ji známe dnes, ale v martyrologiu má uvedený titul svatá.

Patron: zemědělců, sloužících; vzývána za šťastný porod, při všech těžkých situacích v zemědělství a onemocnění dobytka
Atributy: almužna, džbán, chleby, klasy, služka, srp